ivanovické pověsti

V Hormayerově archivu z r. 1818  je zapsáno mnoho pověstí o J. V. Přepyském, vykládající jeho různé podivínské činy:

Nejmilejší zábavou mladého Přepyského byl hon a smečka chrtů nejmilejšími přáteli. Jednou jeho chrti vyrazili divoce ze zámku na hon a roztrhali stařenu skoro stoletou, a to hned na náměstí. Od té doby se vždy oznamovalo, kdy pán půjde na hon, a v tu dobu se nesměl nikdo objevit na ulici nebo na cestě, aby se zase nestala podobná nehoda.

Přepyský chodil na pole a dohlížel a kontroloval dalekohledem práci robotníků. Jednou při svážení pšenice do panských stodol zajel kterýsi vozka s fůrou na vlastní mlat. Přepyský, který stál v aleji na kopci, to zpozoroval dalekohledem a hnal se k onomu mlatu a bušil holí do vrat, ale nikdo neotevřel. Přepyský si chtěl pomoct jinak: počítal vrata až na konec řady, v ulici Frenštátě počítal pak zase tolik domů. „Zde bydlí ten zloděj,“ odhadl Přepyský a vytloukl v oknech toho domu všechny tabulky. Když vykonal tuhle exekuci, dál už toho sedláka nestíhal. Ale přece se prý Přepyský pomstil na nepravém, neboť se přepočítal a vytloukl okna sousedovi toho, co pšenici ukradl.

Jednou zase připadl Přepyský na trest zcela neobyčejný, když viděl, jak někteří sedláci svážejí oblí velmi loudavě. Nařídil totiž druhého dne, aby si každý sedlák odvezl z panského pole tolik snopů do vlastní stodoly, kolik jich včera odvezl do stodol panských. Tak odměnil několik sedláků pilných a vzbudil zároveň závist sedláků loudavých.

Roku 1731 se Přepyský oženil, přivedl si na zámek mladou, hezkou, ale chudou dívku jako nevěstu, ale druhého dne, když zjistil, že má rezavé vlasy, ji prý vyhnal ze zámku. Toto podivné jednání si mnozí vykládali tak, že Přepyskému na cestách po Itálii předpověděla cikánka, že dostane rusovlasou ženu a ta že bude příčinou jeho neštěstí (jinde, že ho čeká násilná smrt z rukou rusovlasého člověka). Od té doby svět Přepyského neviděl. Zavřel se ve světničce pod věží a nikoho k sobě nepustil. U sebe měl dva chrty, jediné společníky. Lanem ze světnice mohl spustit padací most, druhým lanem mohl dát v čas potřeby znamení zvonem na věži. V noci na 12. září 1765 byl zavražděn. Ráno byl nalezen mrtvý, v hrsti s chomáčem rezavých vlasů. Chrti byli probodnuti, truhlice se 70 000 zlatými vyloupena, provaz vedoucí ke zvonu byl přeříznut a padací most spuštěn.

Zdroj:

Hladký, František. Paměti města Ivanovice na Hané. Ivanovice na Hané: Havlík, 1929. s. 35-36

Palásek, Emil. Ivanovice na Hané : z historie k současnosti. Ivanovice na Hané 1998, s. 30-35

 

Nejpodrobněji jsou ivanovické pověsti popsány v knize Pověsti, pamětí a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska, které sebral Alois Procházka:

Opis pověstí najdete zde.

Pověst Hastrmanův střevíc, zmíněná v knize Františka Hladkého Paměti Ivanovic na Hané a v knize Pověsti, pamětí a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska,  od Aloise Procházky, je celá v místním hanáckém nářečí. Na internetu je ale i verze, kde je v místním nářečí pouze přímá řeč:

Za starých časů, kdy se potoky ještě klikatily mezi dutými vrbami a u každé dědiny vrzal mlýn, nebyla nouze narazit za svitu měsíce na hastrmana. Říčka Haná, po které je pojmenováno celé úrodné srdce Moravy, dávala obživu hned několika zeleným mužíkům. Nevzpomíná se na ně jen ve zlém, jako na topiče nevinných dítek, ale také v dobrém – ševci to byli náramní, jako ten z Ivanovic na Hané.

To bylo tak – jednou z večera šel hotař z Ivanovic kolem Hané. Měsíček svítil, že by se dalo číst, a kdosi zpíval. Huhňavý to byl hlas, nakřáplý, a žáby mu kvákaly do sboru. Hotař byl zvědavý, našlapoval potichoučku a pomaličku se blížil k říčce, aby zpěváka uviděl. Ještě krůček, ještě křoví obejít, a co nevidí! Na vrbě nad vodou sedí hastrman, cosi drží a prozpěvuje si: „Sviť, měsičko, sviť, budo bote šit´…“ A hotař do toho povídá: „Toš si kup, lagrahelte, svičko!“ Hastrman sebou trhl, hodil střevícem po dotěrovi, a zmizel ve vodě. Hotař zvedl střevíc ze země, a že mu byl na nohu, zašel druhý den k ševci a dal si udělat druhý do páru. Za rok za dva se bota od ševce prodřela, ale hastrmanský střevíc byl pořád jako nový. A tak s ním chodil a chodil a roztrhal při něm druhých botů, ale tu vodnickou roztrhat nemohl.

 

Zdroj: https://www.mas-dolnimorava.cz/dedictvi/component/zoo/tag/povesti/Ivanovice%20na%20Han%C3%A9